Výpisky: Všehochuť

Čajování u Aničky

Teplé jarní počasí lákalo ven mnoho lidí včetně mě. Mohl jsem tak zrealizovat společně s přítelkyní plánovaný výlet za Aničkou. Anička je studánka na Vysočině nedaleko Javořice. Plán byl jednoduchý – konvici, konvičku, džbánek a šálky do batohu, osvěžit se ze studánky a nabrat z ní vodu, rozdělat oheň a uvařit. I když se oheň zmítal pod náporem prudkého jarního větru, voda přibližně za hodinku začala probublávat, což značilo ideální stav pro rozložení deky.

Čajování se povedlo. Čaj jsem vzal podzimní sklizeň gushu puerhu z pohoří Yiwu roku 2009 od Peti ze Slovenska. Voda byla jemná stejně tak pára z bublající konvice. Od oka použitý vzorek vydržel krásných 12 nálevů. Čaj byl moc příjemně květově nasládlý což se náramně hodilo do teplého jarního počasí, osvěžil, povzbudil. Určitě to nebyla poslední návštěva místních studánek. Jakou máte vy zkušenost s čajováním při studánce?

Studánka Anička a jarní čajování

Studánka Anička a jarní čajování

Teprve v počátcích ohřevu

Tak už nám to bublá

Yiwu gushu sheng puerh podzim 2009

p1070818

Čajování u rybníčku

Sluneční energie nabíjí čaj i nás

Tips!

Probouzení s Nanao Sakakim

Úterní večer společně s poloprázdnou hlavou a dobrým čajem. Příjemné zpomalení po nezvykle rychle ubíhajícím dubnu. Vnímat sám sebe a zpomalit sled myšlenek mi vždycky pomůže čaj, uklidňující muzika, tentokrát soundtrack z filmu Himalayan Caravana. Inspirací mi byly i básně od Nanao Sakakiho. Příjemné poetické oživení probouzí myšlenky a ožívají nejrůznější fantastické představy díky řádkům psaným rukou tuláka. A do toho tančící čajové lístky pod proudem horké vody!

Henri Monfort v Českých Budějovicích

Koncem listopadu jsem se vydal do Českých Budějovic na v Čechách netradiční přednášku. Přednášku o nejedení. Respektive o stravování se jinou než fyzickou stravou a to zkrz vesmírnou životní energii pránu. Impulsem k účasti na této přednášce byl záznam z Divadla Kampa z dialogu Jaroslava Duška s panem doktorem Hnízdilem (za jehož doporučení Ti děkuju Sjůzn).

Přednášku vedl Francouz Henri Monfort, breatharián, který 22. listopadu právě v termínu přednášky v ČB oslavil 9 let života a stravování se z prány. Tohoto pána pozvali do Čech pánové Jaroslav Dušek a Milan Bokr. Henri tu měl týdenní objezd ČR a každý večer měl přednášku v jiném městě. Henri začal přednášku tím, jak se k tomu dostal, jak je to vůbec možné a jak se k tomu odhodlat. Celá přednáška však byla koncipována formou diskuze, kdy před pódiem stál mikrofon a kdykoliv k němu mohl kdokoliv přijít a položit svou otázku. Zazněly otázky od nejčastějších “howto”, přes zdravotní a sociální dopady až po otázky týkající se sexuality. I přes občasné peprné intimní dotazy Henri odpovídal přímo na otázky bez přebytečného zaobalování. Pokud bych měl shrnout jak přibližně toto funguje, jedná se o harmonizaci čaker, fyzické, mentální, emocionální a duchovní roviny člověka spojené s kompletním očištěním organismu.

Že se o těchto lidech a vůbec o této alternativní možnosti téměř neví mimojiné také Henri výstižně podotkl, že pro zdraví je takovýto způsob života nesmírně přínosný, pro ekonomiku je to katastrofa. A to v dnešní době neskutečného konzumu a lobbismu je charakteristické. Nyní je takových jako je Henri na světě 30 až 40 tisíc. Zajímavým paradoxem také bylo když Henri poznamenal, že takoví lidé a rodiny žijící ve Spojených státech jsou bedlivě sledovány nikoliv ministerstvem zdravotnictví nýbrž ministerstvem obrany. Jistý zájem o tyto lidi má i NASA. Welcome to American dream.

Také zmínil několik velmi zajímavých údajů, třeba že lidský mozek je schopen každou sekundu přijmout dvacet tisíc milionů bitů za sekundu, avšak ve skutečnosti většina lidi pracuje na 15 až 20 svého potenciálu. Samozřejmě tyto ani jiné údaje nemám možnost si ověřit (ani nechci a nepotřebuju), protože je na světě nepochybně mnoho věcí, které stačí vědět a cítit, že tudy by ta cesta šla.

Nebudu tu více rozepisovat veškeré poznatky, jenž jsem si z tohoto setkání odnesl nicméně bych chtěl na tomto místě doporučit tři filmy, které stojí za shlédnutí. Prvním není film, ale video z pražské přednášky Henriho z 21. listopadu. Druhým je film Světlo, příběh o indickém jogínoví, kterému je 85 let a z toho 70 let nejí (resp. stravuje se jinak než fyzickou stravou), tento film se mi bohůmžel nepodařilo vygooglit. Třetím je film Nádherná zelená, který zobrazuje život lidí v čisté lásce bez násilí a nenávisti a na druhé straně současnou “moderní” společnosti honící se za konzumem, sobeckými touhami a ziskem a zobrazuje její fatální úpadek. Paradoxem je, že i když tento film byl natočen již roku 1996 (!), je mezi veřejnosti téměř neznámý a i ke mě se donesl až díky výše zmíněného záznamu z Divadla Kampa.

Postoj k tomuto tématu nechť každý člověk zaujme podle svého cítění. Vyprodaný sál kulturního domu, kde byli lidé všech věkových kategorií, potvrzuje zájem o alternativní nekonzumní život. Dlouhou chvíli mě nenapadalo jak dojmy a myšlenky z tohoto setkání předat dál. I když v blízké době neplánuji přestat jíst mám z tohoto setkání inspirativní pozitivní dojmy neboť se věcně vyjadřuje k nejen ke stravě ale i k přístupu k sobě sama. Na závěr zde uvedu jedno čínské přísloví, které jsem poprvé slyšel od Jaroslava Duška.

Ať ten, který tvrdí, že něco nejde, nezdržuje toho, který to dělá.
Čínské přísloví