Po měsíční přestávce se konečně naskytla příležitost pro sepsání článku. Horké letní dni přímo lákají pro čajování v přírodě, někde u vody. Hodně jsem si v nynějších dnech oblíbil zelené čaje louhované za studena několik hodin. Například čerstvý Fujian Fu Ding Tai mu Mao Jian je v kombinaci s kostkami ledu v perfektně osvěžující. Dobré zkušenosti mám i se za studena louhovanými sheng puerhy. Ty jsou na louhování časově náročnější, v případě louhování více slisovaného kusu je o klidně i 5 a více hodin. Proto se snažím vždycky vybírat z koláče volnější a samostatné lístky, louhování je pak kratší a za tři hodinky je co pít. Ledové čaje jsou osvěžující jak samotné, avšak dají se dochutit prakticky čímkoliv podle chuti. Když se mi třeba nějaký zelený čaj ve studené vodě trošku přelouhuje a je říznější, přidám lžičku třtinového cukru, měsíček limetky, prohodím ledem v šejkru a mám výborné osvěžení.
Dostal se mi do ruky vzorek Zlatých lístků z Gruzie z roku 2011. Čaj mně učaroval na první pohled, tak krásné listy značí velmi šetrné zpracování od sklizně přes zpracování až po samotné balení Úžasný vzhled listu. Čaj je tvořen pouze tipsy. Žádný samostatný list, pouze plně oxidované tipsy. Vůně je ušlechtilá, velejemná a bohatá. Převažuje výrazný medový nádech s plnou sladkostí připomínající marcipán. Cítím i oříšky, jako arašídový krém. Po spaření listu se objevují i svěží květové tóny a aroma třtinového cukru. Barva nálevu je jiskrná, čirá a měděná. Včetně poletujícího chmýří.
To bude bomba, říkám si. Po usrknutí se však moje očekávání ubírá trochu jiným směrem. Čaj má přesně ty chuťové vlastnosti, které jsem očekával. Je lehký, svěží, medově hutný s květovým aroma a oříškovým podtónem. Má však ještě něco navíc. Jak jsem ochutnal, aniž bych chtěl, ihned mi ten čaj evokoval jiné gruzínské čaje, jež jsem měl možnost ochutnat. Aha – říkám si – to je v podstatě ona jedinečnost země původu, která do čaje tiskne svoji přírodu, chuť, vůni, charakter.
Energie na mě působí relaxačně. Zároveň ve mě vyvolává soustředěný stav mysli a podporuje přemýšlení. Tento čaj lehounce probudí všechny smysly. Člověk pak vnímá vzhled lístků, vůni, i chuť sounáležitě. K čajování mi hrál islandský alternativní rock od skupiny Sigur Rós, kterou jednoznačně doporučuji k poslechu. Jejich hudba ve mě dokáže vyvolat pocity, jako málokterá hudba.
Štítky:
Ahoj Ondro,
tento čaj jsem měl možnost ochutnat dvakrát. Poprvé na začátku června při setkání s Petrem Sičem a podruhé na jeho degustaci gruzínských čajů v polovině června v Brně na Skleněnce.
Poprvé jsme jej připravovali v zhongu, menší množství čaje a tak minutové časy louhování. Podruhé v yixing konvičce podobně jako čínské tipsové červené čaje, cca 6g čaje.
Rád bych se zeptal, jak jsi tento čaj připravoval Ty? Na fotkách je zhong, tak alespoň orientačně množství čaje, teplotu vody a časy nálevů.
Díky, hezké léto
Marek Strnad
Ahoj Marku, díky za komentář.
Degustace na Skleněnce musela být fajn. Věděl jsem o ní, žel bohům čas mi neumožnil účast. Stejně tak proběhla na Skleněnce nedávno degustace taiwanských čajů z LongFengu. Byl jsi též?
Čaj jsem připravoval v gaiwanu. Čaj jsem měl jen vzorek a množství bylo odhadem 5g. Vodu jsem měl horkou, při lehounkým náznaku bublinek v konvici ihned vypínám a slévám do termosky takže teplota vody je přibližně 95 – 98 °C. Časy nálevu orientačně, 20, 15, 20, 30, 60, 60, 60.
Hezké léto i Tobě! Pevně věřím, že i letos se společně shledáme na Vyšehradě v srpnu
Hezká degustačka! Tento čaj je celkem raritka
Mám doma taky pár gramíků tohoto skvostu, na pohled to vypadá královsky, čekám na vhodný okamžik pro ochutnávání tohoto skvostu.
Díky, Ondro.
Na degustaci v konvičce jsem připravoval podobně.
První tři nálevy vodou zchladlou kolem 90st.C, časy
25, 20, 25 vteřin. Pak vodou rovnou z termosky, časy
30+ vteřin a poté taky kolem minuty.
Bohužel, na degustaci p. Prachaře o týden později, jsem nebyl.
Na konec srpna na Vyšehrad mě to láká, jen stále nejsem rozhodnut, jestli jako aktivní účastník nebo jen jako návštěvník. Loni i předloni mi na Čajomírfestu trochu chyběla prezentace tradičního ruského (z dob carských, revolučních, sovětských…)způsobu přípavy čaje. Tak přemýšlím, že bych vzal samovar na uhlíky, gruzínský zlomkový čaj a ujmul se toho.
Marek
Ahoj,
sheng jsem ještě za studena nelouhoval. To je zajímavý nápad.
Ale hlavně! Krásné Cha Bu!
Stan
Marek: dilema mezi návštěvníkem a aktivním účastníkem jsem řešil loňský rok taky. Obojí má svou jedinečnou atmosféru. V roce 2010 na Vyšehradě si pamatuji jak jeden pán tma měl samovar s nainstalovaným takovým zajímavým fukarem, co si prý dovezl z Indie. Loňský rok jsem jej též nezaznamenal. Jestli se rozhodneš do toho jít, máš mou podporu!:)
Čajovnicka, Stan – díky!