Ve škole opět začal prezentační maraton, jaro klepe na dveře, minulý týden bylo tady na Vysočině i 8°C přes den a v některých zahradách v indickém Darjeelingu se již dokonce sklízí. Částečně ucpaný nos mi však znemožňuje ochutnat nové vzorky, které mi již několik týdnů leží doma. Přeci jen je lepší počkat a ochutnat ty čaje až když je nos zcela v pořádku, neboť nos je právě ten orgán, díky kterému cítíme ty jednotlivé aromatické nuance. Hlouběji se také v posledních týdnech začínám blíže seznamovat se zdravým jídlem a začínám upřednostňovat bezmasou stravu. Uvědomuji si, že veškeré jídlo, které sním, se nějakým způsobem projevuje na celém organismu buď dříve, nebo později. A jedině z dobrých surovin lze udělat jídlo s pozitivním dopadem na tělo. Co jsou to dobré suroviny je pro mě těžká otázka, v současné době je pro mě nejvydpovídající pokus/omyl nebo doporučení osoby zasvěcené. Je to jako s archivací puerhu, protože ze špatného čaje se za deset let nestane dobrý čaj, ale starý špatný čaj.
S tímhle čajem jsme se neskamarádili ihned. Několik sezení s ním jsem mu přicházel na chuť a teprve po vyčajovaných několika desítkách gramů jsem si uvědomil, že to je dobrý čaj a že už ho začínám chápat a zaslouží si bližší pozornost. Vždycky se mi něco nezdálo, buď v chuti, nebo v dojezdu a občas se mi stává při sezení s tímto čajem, že něco se mi nezdá v pořádku. S dalšími sezeními však tomuhle čajíku začínám přicházet na chuť a začínáme si rozumět. Maocha sbíraná z jara v roce 2005 v oblasti Nannuo. Vůně je vegetální se sladkým podtónem a ovocnými tóny. Sladkost má nádech třtinového cukru a medu. Květovost je zde taky cítit, avšak je spíš v pozadí. Ovocné vůně mi nejvíce připomínají kompotovanou směs lesních plodů, není to taková ta jednodruhová ovocná vůně, ale snoubí se jich tu více, černý rybíz, jahody. Při chladnějších listech je znatelný mírně citrusový nádech s typickou kyselostí, která je velmi jemná. Barva je žlutooranžová, sytější, lehce zakalená. Kalnost se s dalšími nálevy vytrácí a zůstává průzračný šálek.
Chuť se rozjela na vegetálním základu jenž rychle přechází v ovocně sladké tóny. Zpočátku je i mírně natrpklý, která však rychle mizí. Hodně mě na té chuti zaujalo, že chuť je příjemně kyselá, připomíná právě nezralé citrusy. Kyselost to je svěží, ovocná a specifická. Již před polknutím jak nálev cestuje ústy, je znatelný vzadu na jazyku a po stranách a ihned po polknutí je více umocněna zevnitř na tvářích. Aftertaste je prvních nálevech nevyvážený, ale s každým džbánkem se vyvíjí a stává se tak příjemnějším.
Nezvykle se chuťově vyvíjí a vyvažuje se s každým dalším slitím z konvičky. Je pro mě těžké odhadnout jaký vůbec další šálek bude. Tenhle čaj je pro mě těžké vůbec jakkoliv odhadnout. Svěží kyselost v počátečních nálevech se v dalších uhlazuje do těla nálevu a více do popředí vystupuje sladkost. Celkově jsou nálevy sladké, právě spíš s cukrovým nádechem a později i s lehkým náznakem medu. Hui gan je plynulý, přeměna na sladkost není rychlá, ale je tu. Po spolknutí a vydechnutí je aftertaste v počátečních nálevech mírně natrpklý a ovocný, sládnoucí. S dalšími nálevy jak se vyvíjí chuť nálevu tak se vyvíjí i chuť dozvuku. Někdy Od pátého nálevu lze pak zaznamenat zpočátku dřevité tóny, které doplňuje cukrová sladkost stejná jako v nálevu. Postupně se vytrácí a přechází na ovocné tóny. Dozvuk je plný, příjemný a svíravý. Svíravost je delší, ale není až do konce. Časem se vytrácí a v ústech zůstává patrný pouze sladký pocit. Většinou devátým džbánkem se loučím, někdy však vůbec nepočítám.
Ne vždy se uchyluji k tomuto čaji jako prostředku k posezení nebo rozjímání. Ne vždy jsem totiž naladěn na právě tento koláč. Chuťově je jedinečný. Je to možná jeho složitost? Komplexnost? Nevyváženost? Neodhatelnost? Moment překvapení? I toto všechno ovlivňuje, že ne vždy tomuto čaji přicházím na chuť. Jakmile jsme však stejně naladěni, je to příjemné souznění. O tomto čaji lze pohled jiného člověka přečíst například na blogu Tea dropping.
Štítky:
Pro mne dost zajímavá recenze. Tenhle čajík zdá se hodně lidí už potrápil, já ho taky nedokážu pořád odhadnout a psát o něm nebylo snadné. Pár lidí, co ho ode mne ochutnalo, se vůči němu vyjádřilo i dost negativně, že to prostě není dobrý koláč. I já si celkově myslím, že bez těch nasekaných listů mohl být minimálně odhadnutelnější v chuti (Ke kvalitě a dobrosti se vyjadřovat nechci, protože je pro mne zatím stále důležitější chuť a osobní dojem).
Chutná spíše lidem, co jej trpělivě napíjejí a učí se k němu dostat, což se vzorkem není moc možné a zase těm, co si koupí celý koláč, asi nic jiného nezbývá. Ale když si k němu člověk trpělivě cestu najde, tak dokáže být velmi milým překvapením (což platí skoro o každém čaji). Nejvíc se mi osvědčilo pokud možno neoddělovat od sebe vůbec listy a nechat ho prostě co nejvíc v celku, jak to jen jde (což dělám u málokterého čaje, snad jen s výjimkou shupu).
Ahoj Esteban (e?). Moc díky za komentář a přečtení. Máš pravdu, psát o něm není lehké, protože zážitky s ním jsou vždy trochu jiné. Někdy se mi stane, že si při druhém džbánku říkám, že jsem nezvolil ten správný čaj. Jindy mě zase ten netypický charakter hraje do noty. Je pozoruhodné, když si člověk vybaví nějaký čaj tak mu hned v mysli vyplývají na povrch ty živé chutě jako když jej pil naposled. Snáze se pak rozhoduje k jakému čaji se uchýlit.
Není pochyb, že když mám celý koláč tak to je přesně jak píšeš. Prostě si k němu tu cestu najdu, protože mi nic jiného nezbyde. Ledaže bych ho nechal ležet a vytáhnul za pár let k ochutnání. Když je ten čaj neodhadnutelný mezi jednotlivými nálevy nyní, nemám nejmenší tušení, jak se na něm může podepsat zrání. Kdybych jej ochutnával ze vzorku, pravděpodobně bych celý koláč nechtěl.
Díky!